Nejlepší kamarád, který si mě vybral - Časopis Psí kusy 3/2017
"Na počátku Bůh stvořil člověka a když poznal jak je slabý, dal mu psa..."
...takto začíná jedna pověst o tom, jak stanul pes po boku člověka. Lidé jsou doprovázeni psy již od pradávna. Po celou tuto dobu jsou našimi věrnými společníky, pomocníky a hlavně přáteli. Pes není pouhým zvířetem, ale je to bytost, která je za nás ochotna položit i vlastní život. Psí přátelství je jednou z nejcennějších věcí, jaké může člověk vůbec mít. Osobně si ho velice cením, a proto bych vám chtěla povědět o jednom mém psím příteli, který mi změnil celý pohled na svět.
Mrazivé začátky
Samův příběh bohužel neznám od začátku. Je zahalen spoustou tajemství a otazníků. Nikdy se už nedozvím, čím vším si musel projít. Poznala jsem ho jako tříletého a vystrašeného psa. Stáří nám pomohl určit pan veterinář (podle jeho zubů) na preventivní prohlídce.
Když k nám Sam přišel, byla pravá Ladovská zima. Všude, kam lidské oko dohlédlo, bylo plno sněhu a teploty dosahovaly i mrazivých mínus 20 °C. Dodnes si vzpomínám, jak jsem ho poprvé spatřila před domovními dveřmi, schouleného do malého klubíčka přikrytého sněhem a naše oči se poprvé střetly. Jeho pohled jakoby se mi v tu chvíli zaryl hluboko do srdce a já uvnitř věděla, že z nás budou přátelé na celý život. Jako by mi něco v tu chvíli říkalo, že patříme k sobě a podle jeho pohledu jsem tušila, že to cítí stejně. Byl celý promrzlý, vystrašený, hladový a opuštěný. No a tak se stalo, že u nás Sam strávil první noc. Samozřejmě jen do té chvíle, než se najde jeho majitel, kterému se pravděpodobně ztratit. Jenže majitele se nám nalézt bohužel stále nedařilo...
Nevhodný dárek k Vánocům?
Až později jsem se dozvěděla, že ho jeho předchozí majitel vypustil z auta, nechal ho na pospas svému osudu a prostě odjel. Kdo jím byl jsem se nedopátrala. Svůj obrázek jsem si o něm ovšem udělala. Kdo by taky mohl udělat něco takového?
Jediné co se o Samově minulosti mohu domnívat je, že dříve žil někde ve městě. Soudím tak podle jeho zastříhaných drápků a upraveném chrupu. Podle mého názoru se stal Sam obětí tzn. živých dárků pod stromeček, vzhledem k době kdy k nám přišel.
Další věc mi o své minulosti prozradil dokonce sám Sam svým chováním. Myslím si, že bohužel patří mezi nešťastnou skupinu týraných psů. Odvozuji tak podle jeho ustrašených reakcí na rychlejší pohyby nebo zvýšený hlas či hluk.
Co přesně se mu, ale stalo a čím vším si musel projít se bohužel (nebo snad bohudík) nikdy nedozvím. Jisté však je, že Sam není jediným psem, který toto musel zažít a není ani posledním. Opět se blíží Vánoce a opět se budou plnit (i přes veškerá varování) útulky nechtěnými "živými dárky" a naneštěstí jsou stále na světě zlí lidé, kteří bezdůvodně týrají zvířata. Některé zvířecí oběti se želbohu svého šťastného konce nikdy nedočkají...
Nový domov
Takto Sam získal u nás nový domov. Slíbila jsem mu, že se mnou se mu už nikdy nic zlého nestane a že ho vždy ochráním. On mi na oplátku věnoval svou lásku a bezmeznou věrnost.
Hned se skamarádil i s naším druhým psem Bobíkem a velmi si oblíbili společné hry, nejvíce však honičky po zahradě nebo hru na přetahovanou. Sam se s velkou pokorou, vděčností a hlavně zvědavostí zapojil do celé naší rodiny a všichni jsme si ho zamilovali.
Náš život se Samem
Život se Samem mě naučil mnohým věcem jako například: trpělivosti a velkému zjištění, že věci jsou jen věci a nic víc, jako například, když mi rozžvýkal mé oblíbené tričko. Velmi mě inspiroval jeho věčně optimistický přístup k životu a radostné prožívání každého jeho dne. Většinou první věc, kterou spatřím, když ráno vstanu z postele je Samova "usmívající" se tvář a díky tomu je každý můj den hned veselejší.
Během našeho skoro už pětiletého společného soužití se odehrála již spousta věcí a Sam stál vždy při mně. Pokaždé u mě celé dny leží, když jsem nemocná nebo mi není dobře a vždy mi položí hlavu na koleno v případě, že mi je smutno.Pomáhá mi i v nejtěžších chvílích mého života a sdílí se mnou veškeré mé starosti i radosti.
Můj hrdina
Jednoho podzimního večera jsme se, jako obvykle, byli se Samem projít mezi loukami k nedalekému lesu. Tmy již přibývalo a slunečních paprsků nám na cestu svítilo čím dál tím méně. Byl nádherný večer a všude bylo krásné ticho. Procházku jsme si velice užívali, když tu se náhle Sam zastavil, zpozorněl a odmítal se pohnout dál. Je to jezevčík a ti jsou od přírody tvrdohlaví, myslela jsem si, že je to jeden z jeho umíněných výstupů. Když jsem chtěla pokračovat v cestě, Sam se postavil přede mě a odmítal mě pustit dál. Jakmile jsem udělala krok směrem vpřed, začal na mě okamžitě vrčet. Až když jsem z kapsy vytáhla baterku,teprve poté jsem zjistila důvod jeho zvláštního chování. Kousek před námi se tyčil v útočné pozici had. Díky jeho krycímu zbarvení a výraznému šeru, jsem si nebezpečného tvora v trávě vůbec nevšimla a považovala jsem ho za kus kůry nebo za klacek. Sam nás toho večera zachránil, stal se mým malým hrdinou. Doma byl za svůj čin po zásluze odměněn...
Autor: Zdeňka Kudová
Foto: Zdeňka Kudová