Papoušci jsou od přírody velice krásná a inteligentní zvířata. Při správné péči nám mohou být věrnými a společenský průvodci takřka po celý život. Jejich potřeby jsou poměrně náročné a jejich adopci je potřeba dobře uvážit. Kromě vhodné klece, kvalitní potravy a dostatku pohybu, potřebují také neustálý kontakt se svým partnerem (ať už člověkem či jiným papouškem). Papoušci žijí ve volné přírodě ve velkých hejnech, kde utvářejí pevné páry na celý život. Jsou tak spolu v neustálém kontaktu 24 hodin denně. Přes veškerou snahu jim nikdy naplno nemůžeme nahradit jejich přirozeného druha. Při jejich chovu je také nutné stimulovat jejich inteligenci, aby se plně rozvíjeli. Při poskytnutí všestranné péče, můžeme u papoušků pozorovat projevy abstraktní, praktické i sociální inteligence.

Malý ptačí mozeček

Mozek papoušků je ve srovnání se savčím mozkem maličký a jeho struktura je zcela odlišná. Jeho mozkové polokoule (hemisféry), oddělené rýhou, jsou na povrchu hladké a nejsou zbrázděné jako u vyšších savců. Mozek papoušků se vyznačuje za pomoci žíhaných těles (střídáním bílé a šedé mozkové hmoty). Mozková kůra je u nich nahrazena zvláštním ztluštěním (hyperstriatum). Jejich mozek představuje 2 až 9 % hmotnosti celého těla. Jeho výkonnost je srovnatelná s výkonností mozku savců a některé dokonce i převyšuje. Vědci zjistili, že ptáci mají v mozku podstatně více neuronů než savci. Kupříkladu ara ararauna má v mozku více neuronů než makak rhesus nebo žirafa síťovaná. Papoušci jsou také obdařeni dokonalou pamětí. Inteligence velkých papoušků je srovnatelná s malým dítětem.

Papouščí ekvivalent IQ

U zvířat IQ změřit nelze, proto se používají ekvivalenty. Ekvivalent u ary ararauny tvoří intracerebrální index s hodnotou 28. Toto je zároveň nejvyšší dosažená hodnota mezi ptáky. U dravých ptáků tento index dosahuje 8,3 a u kuřete slepice domácí je hodnota indexu 2,9.

Pravák nebo levák?

Papoušci, stejně jako lidé, používají častěji pouze jednu končetinu. To znamená, že se i oni dělí na praváky a leváky. Jedinec většinou používá častěji součinnost pravé nohy a pravého oka nebo levé nohy a levého oka. Papouškové tak častěji zapojují jednu mozkovou hemisféru více než druhou. Mladí ptáci (stejně jako malé děti) nejprve experimentují s oběma končetinami, než nakonec určí, která jim lépe vyhovuje.

Kolik dialektů umíš tolikrát jsi papouškem?

Vědci ze státní univerzity v Novém Mexiku zjistili, že papoušci jsou schopni mluvit i několika dialekty podle místa výskytu a to po celá desetiletí. Mladí ptáci se dokáží naučit používat řeči jiné populace. Starší jedinci tuto možnost postupně ztrácejí a raději zůstávají u svého "rodného jazyka".

Používání a výroba nástrojů

V poměrně nedávné době, vědci také zjistili, že papoušci umějí používat a dokonce i vyrábět nástroje. Případ papouška Figara (kakadu goffinův) byl velkým průlomem v oblasti inteligence papoušků. Toto chování již sice bylo pozorováno u ptáků, jako je například pěnkava, ale u papoušků je tento případ zcela první. Tříletému Figarovi vědci vložili oříšek za mříž klece, Figaro za pomoci dřevěné hůlky, kterou si vyrobil, oříšek přitáhl a snědl. Tento svůj "trik" poté naučil i 3 další papoušky (z šesti) stejného druhu. Papoušci se také naučili rozhodovat podle toho, co je pro ně výhodnější. Vybrat si měli vždy ze snadno dostupné dobroty nebo z pamlsku dostupného pouze za pomoci určitého nástroje. Papoušci vždy volili podle chuti a obliby dané dobroty.

Vědci také naučili papoušky hrát hru zvanou "skořápky". Dokázali sledovat dráhu předmětu, které jim dočasně mizely z dohledu a správně odhadli, kde se pamlsek nachází. Pochopili, že objekt, který před chvílí viděli, zmizel v jednom z šálků a znovu ho odhalili na jiném místě. Dle tohoto výzkumu bylo zjištěno, že kakadu goffin má prostorovou paměť zhruba na stejné úrovni jako čtyřleté dítě.

Papoušci jsou schopni poznávat jednotlivé geometrické tvary, barvy i lidi. Umí správně reagovat na určité podměty a někteří dokonce dokáží i spolupracovat s jinými papoušky. Papoušek žako je jedním z nich. Vše, ale závisí na jednotlivých jedincích, někteří jsou spíše samotáři a jiní rádi spolupracují v hejnu.

Papouščí "jména"

Nejmenší jihoamerický papoušek - papoušíček brýlatý - dokonce dosáhl takové inteligence, že začal dávat "jména" svým jednotlivým mláďatům. Své mláďata označuje odlišnými zvukovými signály. Mláďata se tyto signály učí od vylíhnutí. Daná "jména" tak jsou výsledkem sociálního učení v prvních týdnech života a nikoli geneticky daný fakt. Každá "ptačí rodinka" má svoji vlastní hlasovou identifikaci, která usnadní nalezení jednotlivých členů v hejně.

Rozvoj inteligence

Předpokladem rozvoje inteligence je schopnost pamatovat si a učit se novým věcem. Podle psychologie jde o několik specifických předpokladů jedince, které mu umožní vyrovnat se s životními změnami a pomohou mu řešit situace bez použití návykového chování.

Inteligence začíná již u malého ptáčátka. Skládá se přibližně ze tří čtvrtin z vrozené části a ze čtvrtiny podmíněné prostředím, ve kterém pták žije. Podle K. Lorence do sebe vrozené i naučené chování natolik zapadá, že je jednoduchými metodami nelze od sebe oddělit. Mnohé typy chování patří zároveň do obou skupin. Malé ptáče se učí od svých rodičů, jak být správným papouškem, přejímá tak přirozené zvyky a stejně tak se učí i našim zvyklostem v domácnosti. Druhou část svého přirozeného chování má hluboko zakotvenou v DNA a ta vychází postupem času přirozeně najevo.

Papoušek, který nemá trvale žádné podměty k rozvoji inteligence (to známená, že je trvale zavřený v kleci bez možnosti si hrát, nemůže prozkoumávat okolí či se učit řešit nové situace) tím nemůže rozvinout svou přirozenou inteligenci. Zde také hrozí riziko, že svěřený pták nikdy nepřilne ke svému chovateli a začne se sebepoškozovat.

Oproti tomu papoušek, který má možnost volného pohybu s možností volby jak naložit se svým časem a musí řešit různé situace je mnohonásobně chytřejší a přítulnější. Papoušek je zvíře, kterému je třeba se věnovat mnoho hodin denně. Zde platí jednoduché pravidlo - čím více se ptáčkovi věnujeme, tím více se rozvíjí jeho schopnost přirozené inteligence.

Hry

Hra je zábavným procesem jak nejsnáze papouška rozvíjet. Ptáci jsou od přírody nesmírně zvědaví a svojí zvědavostí se zároveň i učí. Celé vzdělávání vyžaduje, ale velkou dávku trpělivosti. Je velice důležité podporovat papouščí zvědavost, k tomu nám mohou snadno pomoci nové hračky. Ty si můžeme koupit, ale i sami vyrobit. Nezbytné jsou samozřejmě i hračky na jedno použití jako jsou například suché šišky či korkové zátky. Papoušci milují kreativitu a ve fantazii se meze nekladou.

Na trhu je hraček opravdu mnoho, bohužel ne všechny jsou pro papoušky bezpečné. Hračky by v žádném případě neměly být z plastů či rozebíratelné na malé částečky, aby se úlomek nedostal ptáčkovi do trávícího traktu. Nejlépe je volit hračky z přírodních materiálů a pravidelně je obměňovat.

Další velmi významnou skupinou jsou tzn. interaktivní hračky. Je třeba mít neustále na paměti, že zobák papouškovi nahrazuje ruce a je velice obratný. Je tedy třeba ho zaměstnat. V kleci by tak rozhodně neměly chybět větvičky určené na okus. Mezi interaktivní hračky také určitě patří tzn. hřiště pro papoušky. Tato kreativní hračka je navržena pro spoustu zábavy, ale také pro rozvoj nejrůznějších schopností.

Výcvik

I u papoušků je výcvik velice významnou a náročnou částí života papouška, která také přispívá k rozvoji. Během výcviku musíme být shovívaví a za jakýkoli pokrok papouška bohatě odměnit. V případě, že daný cvik již papoušek umí, trik opakujeme a též odměňujeme. Při výcviku je nesmírně důležité, aby se celé cvičení papouškovi líbilo a bavilo ho to.

Papoušci jsou úžasná, nesmírně chytrá a obdivuhodná zvířata. Věnujete-li mu správnou péči odmění se vám bezmeznou láskou a přátelstvím.

Autor: Zdeňka Kudová

Foto: pixabay.com